Finanční poradenství pro Evropu

Máte zkušenosti se spol. OVB Allfinanz, a.s.?

Ano (24 | 92%)
Ne (2 | 8%)

Pavel Bezouška: Tam, kde neúspěšní končí, úspěšní teprve začínají

Dlouho mu výdělky, které měl jako oblastní ředitel, stačily. Pak si ale uvědomil, že svým přístupem musí dát šanci růst také svým spolupracovníkům. Proto změnil styl práce i vedení pobočky a začal usilovat o regionální ředitelství. Podařilo se, dne 1. července letošního roku tuto pozici získal.

PAVEL BEZOUŠKA
Narodil se 10. října 1969 v Praze. Vystudoval střední průmyslovou školu dopravní a po neúspěšných pokusech o další studium nastoupil dvouletou základní vojenskou službu. Když se vrátil domů, začal jezdit s kamionem po Evropě a poznal, že vydělávání peněz je pro něj důležitější než absolvování další školy. Nepocházel totiž zrovna z bohaté rodiny a svůj život se rozhodl uchopit jinak. Je podruhé ženatý, z prvního manželství má dvě děti Markétu a Vaška a se svou současnou partnerkou Petrou, která je v OVB na pozici oblastní vedoucí, očekává v prosinci narození dcery Lucie. K 1. červenci 2012 byl povýšen na regionálního ředitele.

V prvním zaměstnání jste byl řidič kamionu. Jak se vám povedlo vypracovat se do top manažerské pozice?
V roce 1991 mě osud zavál na konkurs do společnosti Pepsi Cola, a. s., kde jsem začal jako obyčejný obchodní zástupce. Za nějakou dobu jsem byl povýšen na nižší manažerskou pozici, pod sebou jsem měl dva lidi, a tak začala moje obchodní kariéra. Shodou náhod mě po nějaké době v jedné restauraci v Benátkách nad Jizerou oslovil personální ředitel Philip Morris, který tam byl na nějaké kontrole, a začal se mě vyptávat, proč dělám zrovna v Pepsi, jak jsem tam spokojený a jaké mám zkušenosti. No a dal mi nabídku, která se neodmítá. Bylo to vyšší místo s lepším platem a služebním autem. Tady jsem se poznal se svým současným zemským ředitelem Petrem Havlem a oba jsme se tu propracovali od prvních manažerských krůčků až po top manažerské posty.

Proč jste se rozhodli tato perspektivní místa opustit?
Petr Havel jako první poznal OVB a rozhodl se z cigaretového koncernu odejít. Já se rozhodl odejít asi osm měsíců po něm, protože po sedmi letech a za podmínek, které v té době nastaly, už to zkrátka nebylo zajímavé. Chvíli jsem ještě dělal ředitele obchodu ve společnosti Puma, ale jen velmi krátce. S Petrem jsme o podnikání několikrát hovořili, ale neměl jsem odvahu ten krok udělat. Když mi pak jednou došlo, že to zkusit opravdu chci, řekl mi Petr Havel, že už mají plné stavy a že mám smůlu. Pamatuji si, že mě to fakt mrzelo, ale můj nejlepší kamarád mě sem nějak protlačil a moje kariéra v OVB začala v roce 2000.

Skočil jste do OVB hned rovnýma nohama?
Podle mě by bylo velmi těžké dělat dvě práce najednou, když jsem zastával manažerský post. Asi dva měsíce jsem to zkoušel a opravdu to nešlo. Kdybych byl ve čtyři z práce doma, mohl bych do večera stihnout ještě něco udělat, já ale musel být v práci podle potřeby. Rozhodující moment pro mě nastal, když mi Petr Havel vysvětlil plán kariéry. Přišlo mi až neskutečné, že mohu ovlivnit to, co v předchozích zaměstnáních bylo jen dílem náhody, protekce, intrik apod. Pak už bylo pro mě zcela jasné, kudy se vydat.

Co na tuto rychlou změnu říkalo vaše okolí?
Shodou okolností jsem se v té době rozváděl, takže spíše má matka k tomu měla velké připomínky. Dokonce se mnou několik týdnů nemluvila, protože měla pocit, že jdu dělat nějakou pochybnou profesi. No a ostatní z mého okolí? Bylo to různé, ale žádné drama.
Kdy vás matka vzala na milost?
Oba jsme velmi tvrdohlaví, ale bylo to velmi brzy. Věděla, že si od dětství nenechám do ničeho mluvit, a tak ani jinou volbu neměla. Určitě to nemyslela zle, jen měla strach o mou budoucnost... asi jako každá máma.

Jakou strategii jste zaujal v prvním roce podnikání a kde jste sháněl klienty?
Po nástupu do OVB jsem si říkal, že budu ta největší štika v rybníce, protože z mých bývalých profesí jsem měl mobil plný jmen různých manažerů. Čekal jsem, že první rok nebude o klienty a spolupracovníky nouze. Opak byl však pravdou. Přesvědčil jsem se, že takzvaní střední manažeři jsou prakticky nepoužitelná skupina lidí, hrdá na fakt, že mohou otročit za pár korun a možná za služební auto. Takže jsem velmi brzy pochopil, že cesta musí vést jinudy.

Jak to v praxi vypadalo?
S Petrem Havlem a dalšími lidmi z týmu jsme chodili po ulicích a dělali různé ankety, rozdávali jsme letáčky, zkrátka hledali jsme lidi, kde se dalo. V té době jsem se věnoval historickému šermu a třeba i z tohoto prostředí vznikli první spolupracovníci a klienti.

Co vás motivovalo k další práci?
Když jsem byl někdy na konci sil, nejvíc mě posunuly rozhovory s Petrem Havlem, Petrem Křenem a Gerdem Finkem. Dodávali mi energii jít dál a tímto bych jim chtěl velmi poděkovat. Poděkovat bych chtěl také Pavlu Horákovi, který bydlel kousek ode mne. Spolu jsme vypili hodně piva a jeho cenné rady mě také posouvaly tím správným směrem. Takže ještě jednou díky, kluci!

Jak rychle jste v kariéře postupoval?
Zpočátku rychle. Už 1. ledna 2001 jsem byl v pozici obchodního vedoucího se šesti spolupracovníky. Za rok jsem dosáhl pozice oblastního vedoucího, k prvnímu lednu roku 2005 jsem byl jmenován oblastním ředitelem a k 1. červenci letošního roku jsem postoupil na pozici regionálního ředitele.

Proč ta dlouhá prodleva?
Kdo mě zná, tak ví, že neexistuje línější člověk než Pavel Bezouška. Když jsem začal podnikat, potřeboval jsem pokrýt náklady, které nebyly zrovna malé, protože v předchozích zaměstnáních jsem měl slušný příjem. Na začátku podnikání jsem se dostal do červených čísel a to bylo skvělým hnacím motorem. Jakmile jsem dosáhl pozice oblastního ředitele, měl jsem na Českou republiku velmi nadstandardní příjem a zpohodlněl jsem. Po několika letech jsem si ale uvědomil, že když se zastavím já, zabíjím i lidi pod sebou. Když já nechci víc, nemají lidé pode mnou šanci růst. Před třemi lety jsem se tedy rozhodl radikálně změnit kancelář, vedení, recruiting i systém vzdělávání. A výsledek se dostavil.

Kdy byste chtěl dosáhnout na zemské ředitelství?
Kariérní plán říká, že bych ho měl dosáhnout za dva roky. Já budu neskromný a říkám, že za dva roky ho opravdu získám.

Co vás na principu OVB nejvíce oslovuje?
Jak už jsem zmínil, mne přesvědčil k odchodu z předchozího zaměstnání kariérní plán. Když mi vysvětlili, že moje budoucnost nebude záviset na rozhodnutí někoho, kdo byl do funkce dosazen, ale bude dána přesnými kritérii, která budu mít ve svých rukou já sám. Líbí se mi ale i systém práce s klienty a spolupracovníky. V OVB stačí jen chtít něco dokázat a toužit něco ve svém životě změnit. Mým mottem je, že všichni mají na světě stejné možnosti. Tam, kde neúspěšní končí, úspěšní teprve začínají.

Ovlivňuje současná ekonomická situace nějak vaše podnikání?
Mám pocit, že lidé, kteří chtějí ospravedlnit svůj neúspěch, se rádi na současnou krizi tak trochu vymlouvají. My ale pracujeme s cashflow lidí a staráme se, aby určitou část ze svého příjmu investovali, spořili a zajišťovali si svou vlastní budoucnost. Tento systém ale nemůže postihnout žádná krize, protože když budu mít vyšší plat, odložím si více peněz, pokud nižší, odložím si méně. Ekonomika roste a my žijeme z jejího růstu, tak jaká krize?

Jak velký je v současnosti váš tým?
Kolegů, kteří píší pravidelný výkon, mám kolem sebe asi osmdesát. Chceme-li ale růst dál, musíme neustále pracovat na přivádění a zapracování nových kolegů. To je proces, který nikdy neskončí, ale je skvělé, že každý den, když ráno vstanete, si můžete říci, tak dnes potkám svého nového zemského ředitele. Není to sice každý den, ale je jisté, že se to děje. Kromě Prahy mám kanceláře ještě v Brně, Liberci, Písku a Vlašimi, výhledově bychom chtěli otevřít kanceláře v Plzni. Rád bych také touto cestou poděkoval celému týmu. Není možné zde vyjmenovat všechny, ale myslím, že v tomto roce se ukázalo, že jsme výborná parta, která umí zamakat, když je potřeba. Do ředitelských pozic už nemáte šanci se dostat, pokud nemáte opravdové spojence, a naše RD je opravdu společným dílem celého ředitelství. Takže moc děkuji všem BL, všem GST a všem reprezentantům.

Máte ještě další plány?
Už rok si říkáme, že otevřeme pobočku v Bratislavě, na Slovensku totiž vidím velký potenciál. Velkou slabost mám pro Itálii, a tak bych si chtěl jednou otevřít pobočku třeba v Miláně nebo v jiném velkém městě.

Jaký jste šéf?
Senior zemský ředitel Petr Křen jednou řekl, že polovina totálního direktora a polovina Bezoušky by vytvořily ideálního manažera. To je myslím hodně vypovídající. Můj přístup k lidem je hodně rodinný, protože jsem vždy razil heslo, že firma musí vyrůstat na vztazích, ne jen na penězích. Dnes už si ale umím říct, kdy je dost toho hodného Bezoušky a kdy musí nastoupit Bezouška zlý.

Manželka pracuje ve vašem týmu. Dělá to dobrotu?
Začátky byly krušné, protože manželka je velmi tvrdohlavá. Když jsem jí například doma vysvětloval, jak by měla jednat s klienty a lépe prodávat, skončilo to hádkou. Po čase se spousta věcí obrousila a sedla si.

Vedete dvoukariérní manželství?
Zpočátku jsme kariéru budovali oba, v určitou dobu to ale takto dál nešlo. Mám totiž neskutečný odpor k jakémukoli papírování nebo chození po úřadech. Takže manželka rezignovala na svou kariéru a začala mi dělat asistentku. Teprve když se můj výdělek ustálil tak, že jsme byli schopni pokrýt veškeré naše společné náklady, tak se ke své kariéře vrátila. Považuji to od ní za velkou oběť a patří jí za to velké poděkování.

Čemu se věnujete ve svém volném čase?
Jak už jsem zmínil, kdysi jsem pěstoval historický šerm. V době naší slávy jsme měli v šermířské skupině i dvanáct koní, což byl časově velmi náročný koníček. V souvislosti s tím mám rád hrady, zámky a středověkou historii. Dnes mám koníčka jiného a tím jsou především lodě a voda. Mám rád motorové jachty, ne plachetnice, protože to je moc práce a jak jsem řekl, já jsem líný člověk. Loni na podzim jsem jednu prodal a letos novou nekoupil, protože RD bylo jasnou prioritou. Příští rok si chci ale koupit pěknou velkou loď a mít ji zakotvenou u Vltavy. Není nad parádní mejdany na velké lodi. Pasivně rád sleduji rychlá kola, jako je formule 1, a miluji lední hokej. Ze sportů si zahraju občas tenis a nově mám kolo, tak uvidím. Letos čekáme přírůstek do rodiny, takže předpokládám, že na jiný koníček asi čas nebude.

Text: Lucie Kettnerová
24.08.2015 11:12:26
ovb.poradenstvi
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "7939"
Cílem OVB Allfinanz je spokojený klient
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one